Naše rovnováha z.s.

Ohlížím se totiž jako naprostý mezioborový laik z pozice šatnářky, a to zcela nepolíbena odbornou praxí a hlavní dvoudenní náplní konference. Ohlížím se prostě mezi vašimi kabáty, šálami, ruksaky a spacáky. Račte se ohlížet se mnou…

Konference začíná poklidně. Realizační tým a dobrovolníci už znají své role z loňského roku. Po přátelském uvítání se tedy roztrousí na svá stanoviště. Dolaďují se technické detaily. Zdá se, že jsem zařídili i proma počasí a slunce zvolna rozehřívá zvnějšku i zevnitř. Záhy se účastníci konference a studenti po skupinkách trousí i k registraci. Ta probíhá na mém, tedy našem již zmíněném útočišti v šatně. Mám tu totiž ještě dvě kolegyně na „M“ – Magdu a Markétu. Se začátkem konference jedna z nich zmizí na přednášky. Ale na kabáty a registrace těch, kteří dorazí později, jsme stále ještě dvě.

Nejčastější otázka, kterou ten den slýchám nejen v češtině, ale i ve dvou tolik blízkých jazycích – slovenštině a polštině je: Jsme tu správně mezi vámi? A tohle slyšet a na tohle odpovídat je řekneme… na místě.

Mezi námi s vámi může tedy začít!

Druhý ročník je namíchán přesně z toho, co jste postrádali v ročníku prvním. Hlavní organizátoři Žaneta, Jakub a Michal se opravdu snažili dostát všem podnětům od účastníků z ročníku minulého, případně doplňovat a rozvíjet v něm již načatá témata. Těch je mezi lidmi v pomáhajících profesích nepřeberně, a i když jich letos pravděpodobně zachytíme jen střípek, bude zřejmě ještě v lecčems mnohém pokračovat příště. 

Zahajujeme tedy ohlédnutím se za ročníkem prvním… Novinkou je hymna konference a krátký video sestřih nejzajímavějších momentů z dílny našeho hudebníka Milana. Pak už jedeme na ostro dle programu konference.

Den utíká hodně rychle. Přednášky střídají občerstvovací pauzy s provětráváním kabátů. Takže ani my šatnářky se nenudíme. Ostatně jako celý náš realizační tým. Žaneta, Janka, Jakub a Michal na či pod pódiem. Honzík za kamerou. Milan u klavíru. Tomáš za foťákem. Ota v kuchyni. Radek obstarávající sladký bar a naši mladí dobrovolníci zase mok povzbudivý a nejlahodnější – víno. Pizza, buchty, káva, čaj, klepot podpatků, hudba a hlasy diskutujících… vše se míchá chodbami českotěšínského kulturáku tak rychle, že ani nepostřehnu, že je den už u konce.

Přesouváme se do Jazzklubu a nakonec jsme po náročném a nabitém konferenčním dni opět opravdu odvázáni s ostravským divadlem Odvaz a hudbou kapely Botanica. Někteří až do půlnoci. Zbytek se odebírá nabrat síly do druhého dne.

Ten je plný workshopů a práce samých se sebou. Jedno téma střídá druhé. V občerstvovacích mezi pauzách chodbami tentokrát kromě již zmíněných pochutin voní pravé karvinské sladké gofry. Některé workshopy se konají ve dvou časech, takže účastníci korzují a různě se jimi prolínají. Ze zvědavosti se urvu z šatny a zamířím na jeden z posledních. Je na téma Funkce rodiny. Zní to skoro jako Funkce státu, což ve mne trochu evokuje léta dávno minulá… ale s radostí zjišťuji, že jsme se nikam do minulosti nevydali. Jsme pořád tady a řešíme opravdu jen to, co je mezi námi.

Věřím, že nejinak tomu bude i příští rok.

My všichni se už teď těšíme na vás všechny.