Aktuality a zajímavosti

Mezi námi – z pozice dobrovolníka

Ohlédnout se prý dá z každé pozice či místa. Tedy, pokud máte v pořádku krční páteř anebo se můžete otočit celí. Já se za prvním ročníkem konference Mezi námi v Českém Těšíně budu nostalgicky ohlížet z pozice dobrovolníka. A z toho pravděpodobně nejméně předpokládaného místa, a sice z prostoru tak trochu „za pultem“ – ze šatny, kde probíhala registrace účastníků … Tam totiž bylo, povětšinou, mé strategické útočiště.

Ohlédnutí první

Registrovaní účastníci, přednášející a lektoři přicházeli vzorně. Vzorně, navzdory našemu poněkud netradičnímu abecednímu řazení účastníků – podle křestních jmen, hlásili i svá jména a s nadšením si na svrchníky připínali „bublinkové“ placky se jmény. Všichni usměvaví, sympatičtí, nabití energií, s minimem dotazů. Zapadli do sálu a většinu z nich jsem již detailněji nezaměřila. Až na výjimky, které si přišly poklábosit i se mnou, strážkyní šatních pokladů. Chodbou se šířil důvěrně známý šum lidských hlasů, sem tam přehlušovaný tóny Milanových klavírních skladeb. Něco se tady dělo.

Ohlédnutí druhé

Hlavní organizátoři Jakub a Žanet jsou v jednom kole. Vítají, vysvětlují, ukazují, řeší… O něco dobrého do bříška se stará náš neskutečný benjamínek Radek. Plechy s jím napečenými dobrotami neberou konce. Den neskutečně ubíhá. Přednáška střídá přednášku. Hosté i účinkující vypadají spokojeně. Mezi přednáškami si v přísálí dávají kávičku a něco na zub. Sem tam zaslechnu pochvalná slova, sem tam je to i něco profesního nebo více osobního. Řeč přijde prakticky na cokoliv… A mezi tím vším, ani jsme se nenadáli a byla tu polední pauza. Oběd a pak další kolo přednášek. Registrovaní hosté už přicházejí jen pomálu. Trochu sonduji mimo prostor šatny a procházím notoricky známým, kdysi svým pracovním prostředím. Moc se tu toho nezměnilo. V našem kotevním štábním doupěti kolega Otík s neskutečným entusiasmem umývá neustále neubývající hordy nádobí. Klábosí přitom s ostatními kolegy dobrovolníky, kteří mu sem tam přijdou dělat společnost či pomoci.

Ohlédnutí třetí

Odběhnu čistě ze zvědavosti na jednu z posledních přednášek tohoto dne o psychóze. Sedím vedle dívčiny s kolibříky v uších. Netuším, kdo to je, ale je to tak symbolické, že se přistihnu, jak se mimoděk usmívám. Do šatny se už nevracím. Nebylo by mě tam potřeba. Raději leštím s Otíkem skleničky. Ostatní uklízí, převlékají se do něčeho pohodlnějšího, relaxují. Účastníci konference (nikoliv zájezdu) se pomalu rozcházejí. Spokojení. Unavení. Celodenní maratón jim dal zabrat. Je po páté hodině večerní a bude následovat už jen kulturní program. Scházím do Jazzklubu a posadím se ke stolečku u vchodu, kde vybírám symbolické vstupné.

Ohlédnutí čtvrté

Neoficiální část dne začala slibně. Účastníků konference přišlo na kulturní program pomálu, ale štáb, štáb je rozhodně kompletní. Bavíme se skvěle. Divadlo improvizace Odvaz bylo opravdu odvázané. Nevím, jak ostatní, ale já se tak už dlouho nezasmála. A folk rocková kapela Kofe@vlna nás pěkně rozvlnila a rozvolnila. A dál? Zábava pokračovala do pozdních nočních hodin. Štáb i účastníci se pozvolna rozeběhli do svých domovů a hotelů, aby načerpali síly do dalšího dne. Ještě je toho čekalo mnoho. Před námi byl ještě celý druhý díl konference a sobotní program byl také opravdu nabitý.

P.S. Poděkování za to, že jsem mohla být součástí patří organizačnímu týmu, všem kolegům dobrovolníkům, přednášejícím, lektorům a také všem, kteří se účastnili. Bylo mi ctí a obohatilo mne o zkušenost, vědomosti, zážitky a nejedno cenné přátelství.

Zuzana Voznicová